Příběh panenek “žroutek starostí” (mayská legenda)

V horách, blízko malého městečka žil starý muž, jeho dcera Flora a dvě děti, Maria a Diego. Žili v malé chatce s doškovou střechou. Jako většina Guatemálců neměli ani elektřinu, ani tekoucí vodu. Dědeček děti naučil zemědělským pracem, tak, jak to vždy Mayové dělali. I když byli velmi chudí, žili radostný život. Flora jim šila krásné barevné oblečení.

Všichni vstávali s východem slunce a hned šli pracovat na pole. Potom sbírali dřevo na oheň, který rozdělávali uprostřed místnosti. Pak šli Diego a Maria do školy. Škola byla těžká, protože se učili ve španělštině a oni doma mluvili jiným jazykem.

Protože dlouho nepršelo, bylo velmi těžké zajistit dost jídla na celý den. Děti mlely kukuřici a maminka z ní k večeři pekla placky. Po večeři se maminka Flora vrátila ke svému tkalcovskému stavu a dědeček dětem vyprávěl příběhy, dokud neusnuly. Než šla Flora spát, složila utkanou látku do koše a koš dala pod postel.

Maria se zdálo o ptáku s dlouhým ocasem, kterému říkali quetzal a ve spánku vydávala zvuky jako pták. Když Mariiny zvuky Diega probudily, naklonil se nad ní, aby ji poškádlil, ale velmi se polekal. Uviděl totiž siluetu zloděje, jak popadl látku, kterou Flora utkala a utíkal pryč. Diego zavolal, “zloděj!”. Ten však byl už pryč. Flora byla hrozně nešťastná. V koši byla její práce za řadu měsíců a ona teď neměla nic, co by vzala na trh a prodala. Proplakala zbytek noci.

Když děti příštího rána odcházely do školy, byla Flora stále na lůžku. Měla horečku. Dědek s ní zůstal doma. Po návratu ze školy děti viděly, že se mamince přitížilo. Doma nebylo nic k jídlu. Maria řekla: “Diego, musíme nějak pomoct. Mám nápad.” Podīvala se do maminčina koše na látky, jestli tam něco nezůstalo. Byly tam malé kousky látky různých barev a různých tvarů. Maria poslala Diega, aby přinesl malé klacíky. Moc se mu nechtělo, ale Maria mu vysvětlila, že maminka potřebuje pomoc. Když se Diego vrátil s klacíky, dali se do práce. Dědeček a maminka se dětí ptali, co to dělají a ony jim řekly, že to je tajemství.

Pozdě večer děti zjistily, že jim kousky látky došly. Když si prohlédly, co vyrobily, viděly množství malinkých panenek v sukýnkách. Ušily také pytlíčky, aby panenky měly v čem spát. Když dávaly panenky po šesti do pytlíčků, vzpomněla si Maria na příběh, který jim dědeček vyprávěl. Byl o zázračné panence, která svému majiteli splnila několik přání. Pomyšlení, že by tyto malinké panenky mohly splnit přání, přišlo Marii legrační. Přesto měla pocit, že by to mohla být pravda. Vybrala si nejkrásnější pytlíček a všechny panenky postupně vyndala. Narovnala si je na dlaň a řekla jim: “Dobrou noc, moje přítelkyně. Naše rodina má trápení a my potřebujeme vaši pomoc. Naše pole vyschla, maminka je nemocná, nemáme peníze na jídlo a maminčiny látky nám zloděj ukradl. Potřebujeme, mé milé panenky, pomoc.” Maria uložila panenky zpět do pytlíčku a ten si dala pod polštář. Spala tvrdě celou noc. Když se probudila, panenky nebyly v pytlíčku, ale na stole rozložené do kruhu.

Ráno se Maria a Diego chystali, že půjdou na trh. Všechny pytlíčky s panenkami zabalili do šátku a vydali se na cestu. Mamince se podařilo vstát a zeptala se jich: “Kam jdete?” Děti odpověděly: “Na trh.” Maminka se tomu divila a dědeček jim popřál hodně štěstí.

Po cestě Maria a Diego potkávali hodně lidí. Dávali si pozor, aby každého pěkně pozdravili, tak jak to je zvykem. Šli bosí, ale nestěžovali si. Tajně si přáli, aby měli sandály jako ostatní, kteří se vydali na tu dlouhou cestu. Věděli však, že si něco takového nemohou dovolit. Maria začala přemýšlet o trhu a o smlouvání. Viděla maminku i dědečka smlouvat, ale sama to nikdy nedělala. Měla strach, že to nebude umět. A i kdyby to uměla, kolik by asi panenky měly stát? Nikdy nikoho neviděla takové panenky prodávat. Teď se však musela soustředit na to, najít na trhu dobré místo. Nakonec se s Diegem usadili  vedle prodavače bot.

Když panenky rozložili, prodavač bot je poznal a ptal se jich, “Kde máte maminku s jejími krásnými látkami?” Řekli mu, co se stalo. On si panenky prohlížel a nechápal, proč by někdo takové panenky chtěl koupit. Maria mu vysvětlila, že to jsou kouzelné panenky, ale prodavač bot se tomu smál.

Den se táhnul, trh už pomalu končil a děti ještě žádné panenky neprodaly. Začaly se strachovat, že panenky ponesou zpět domů. Když už Maria začala panenky uklízet, přistoupil k dětem nějaký člověk. Byl elegantně oblečený a na hlavě měl velký klobouk. Mluvil potichu a velmi pomalu, tak jak Guatemálci obvykle mluví a zeptal se: "Co to prodáváte?"

"Tyto malé panenky," řekl Diego.

"Kouzelné panenky," dodala Maria.

Muž si si narovnal klobouk a s úsměškem řekl: "Kouzelné? No ne. Vlastně by se mi nějaká kouzla hodila. Vezmu si je všechny."

Děti panenky rychle zabalily, podaly mu je a on jim dal svazek bankovek.

"Děkuju," řekla Maria. "Rádo se stalo," řekl muž a zmizel dřív, než se Maria otočila, aby začala smlouvat, kolik mu má vrátit. Nevěřícně peníze počítala. 6600 qutzalů! (asi 20000Kč) - to je tolik, že z toho můžeme být celý rok živi, zvolala. Nepřeháněla. Diego začal poskakovat radostí, že budou mít dost jídla. Nakoupili potraviny a šli domů. Po cestě žvýkali 'chickle', což je přírodní žvýkačka z mízy stromu.

"Prodali jsme panenky", vykřikoval Diego.

"Kouzelné panenky", přidala se Maria.

Doma všechno pověděli mamince a dědečkovi.

“To ale nezní jako kouzlo. Vy jste přece, děti, pilně pracovaly," řekla maminka.

"Ale jak vysvětlíš, že je ti lépe?" Zeptal se dědeček.

"Tak to přece s trápením bývá," zvolala Flora. "Trápení přijde a pak zas pomine."

Když se Maria chystala spát, ucítila něco v kapse. Když se podívala, co to je, viděla, že to je pytlíček se stejnými panenkami, kterým se předešlou noc svěřovala se svým trápením.

Jak se sem jen mohly dostat? Byla si jistá, že je prodala tomu člověku. V pytlíčku byl papírek a na něm stálo: "Pověz těmto panenkám svá tajná přání. Svěř jim svá trápení. Vyprávěj jim své sny. A až se probudíš, možná v sobě objevíš sílu a odvahu, aby se tvé sny splnily." Na papírku nebyl podpis, jen malý obrázek člověka ve velkém klobouku. Byl to ten záhadný cizinec.

Zkráceno podle www.tc.umn.edu/~mcdo0151/legend.html a https://www.sciencejoywagon.com/kwirt/

Převedla Daniela Bísková