VYŠLO O NÁS

Internetový časopis

ŽENY SRO

https://www.zenysro.cz/rozhovory//mam-takovou-tu-poctivou-kuchynskou-politiku-rika-zena-ktera-se-rozhodla-vlozit-cele-sve-srdce-do-prace-ku-pomoci-potrebnym

Mám takovou tu poctivou kuchyňskou politiku, říká žena, která se rozhodla vložit celé své srdce do práce ku pomoci potřebným

Moc byste si přáli podnikat, ale stále jste nenašli odvahu do toho jít? Zkuste to jinak. Najděte si smysluplné zaměstnání, které pro vás bude posláním. Pracujte tam s plným nasazením a splňte si své představy být užiteční. Jde to. Své o tom ví Magdalena Jelínková, ředitelka obecně prospěšné společnosti Jeden svět.

Co to je Jeden svět?

„Já bych začala tím, co to je FAIR TRADE. Již po 2. světové válce se v zemích na západ od nás – v Německu, Holandsku a Rakousku – rozhodli pomáhat lidem z rozvojových zemí. Ale nechtěli jim posílat peníze. Jejich cílem bylo poskytnout těmto lidem příležitost pracovat. Začali z rozvojových zemí dovážet sem do Evropy výrobky tamních lidí.

FAIR TRADE znamená spravedlivý obchod. A jak na svých webových stránkách Jeden svět uvádí, je to „místo pro soucit, porozumění, podanou ruku…“

A proto má Váš Jeden svět jako své motto: Nedávej rybu, ale nauč ryby lovit?

„Ano. Tohle je smyslem těchto obchodů. Dodavatelé jsou z Afriky, Asie a Latinské Ameriky.“ Webová stránka pokračuje otázkami: „Chcete mít jistotu, že banány, které právě jíte, netrhaly zubožené děti, které by místo toho měly raději sedět ve školních lavicích? Nebo, že na kávu, kterou právě slastně usrkáváme, nedřeli za ubohý peníz a v nedůstojných podmínkách od rodin odloučení dělníci?“ A hned nabízí odpověď: „Bezpráví ve světě se týká každého z nás, ať již sami chceme nebo nechceme. Je naší svobodnou volbou, jestli před ním budeme zavírat oči a předstírat, že nic nevidíme, nebo mu budeme čelit, jak to je v naší moci... V lidské potenci je měnit sebe. Tím ale zároveň měníme i okolní svět... Pojďme nyní poznat spravedlivou formu obchodování, FAIR TRADE, kde jde o to, zajistit všem zúčastněným stranám důstojné a spravedlivé životní podmínky.“

Jestli tomu dobře rozumím, pak Jeden svět je takovým „spravedlivým obchůdkem“ v Praze.

„Přesně tak. Nejsme jediní, ale je to vůbec první obchůdek u nás. Obecně prospěšná společnost Jeden svět vznikla jako nadace před 23 lety a založily ji dva pražské sbory Českobratrské církve evangelické. Právě jako obchod FAIR TRADE.“

A jak jste se sem dostala vy?

„Od roku 2009 tady pracuji jako ředitelka. Předtím jsem tu působila deset let jako dobrovolnice.“

Proč jste se jako dobrovolník přihlásila? 

„Protože mě to oslovilo. Provozovaly jsme s kamarádkou dobročinný bazar a paní Věra Lukášová, která obchůdek Jeden svět založila, neměla nikoho ke stánku na bazaru. Tak jsem si tam stoupla já a už jsem u toho zůstala“. Tenkrát bylo Magdě Jelínkové 45 let. A protože je věřící, cítila, že její místo je právě tady. Ve smysluplné pomoci potřebným.

Co si u vás můžeme koupit?

Když se v České republice mluví o FAIR TRADE, mluví se především o potravinách – je káva, čaj, kakao.  Naším cílemje soustředit se na rukodělné výrobky. Protože zakladatelka Jednoho světa, paní Lukášová, říká, že lidé v zemích, kde se nepěstují ani káva, ani čaj, ani kakao, ani cukrová třtina, jsou ještě více znevýhodněni. Proto se soustředíme na rukodělné výrobky.“

Jaké třeba?

„Jsou to výrobky z kůže – peněženky, kabelky, pouzdra na brýle… Pak také dřevěné výrobky – akáciové mísy, příbory..., nebo keramika z Thajska, panenky proti starostem z Guatemaly. Panenky proti starostem vyrábějí vdovy po válečných veteránech. Co to znamená? Panence proti starostem sdělíte večersvou starost, dáte si ji pod polštář a ráno máte po starosti. Je to především o tom, že když má člověk nějaké problémy, donutí se je zformulovat, pojmenovat a řešit. Panenky jsou moc oblíbené…“

Je rozdíl být „jenom“ ředitelkou, zaměstnancem, nebo být majitelkou obchodu? Jak to vnímáte?

Jako kdyby paní Magdalena nerozuměla otázce. Rozpovídá se o lidech kolem sebe, o pomoci, o zákaznících, kteří do obchůdku chodí s tím nejlepším úmyslem. Jak jsou úžasní a poctiví. Panuje zde velká důvěra… Z tónu hlasu, z jejích gest i ze slov je patrné, že Jeden svět pro ni není prací, ale posláním. „Musím říct, že mou velkou oporou je mi manžel, který sám podniká. Hlídá mě, protože já mám takovou tu kuchyňskou politiku, že to jako poctivě udělám, ale on mi řekne, počkej, na to jsou zákony, pravidla – to si takhle nemůžeš vymyslet…“

Přesto se přiznává, že podnikatelského ducha v sobě má. Zdědila ho po předcích. „Vlastně jsem v podnikání strávila své dětství. Můj dědeček měl jako soukromník stomatologické potřeby. Než mu je sebrali komunisti… Bratr taky podniká.“

Magdalena Jelínková nemá ve své práci jen srdce. Zapojila do ní téměř celou svoji rodinu. „Dcera umí anglicky, a to se moc hodí. Syn řídí, nakládá a pomáhá při výjezdních akcích. Ale hlavně tady mám svou třiaosmdesátiletou maminku! Je ve skladu, a to byste měla vidět, jak jí to, panečku, jde! Je velmi vitální a práce ji moc těší. Zvláště po odchodu tatínka před pěti lety.“

Pojďme na chviličku zase na webové stránky: „Když jsme svůj první obchůdek otevírali – je dodnes ve sborovém domě na Vinohradech v Korunní 60 – pluli jsme doslova proti proudu. „Ti chudí, kteří potřebují pomoc, jsme přece my, po 40 letech komunistické diktatury … pomáhat můžeme, až budeme tak bohatí jako naši západní sousedé …“ Dnes už jsme si, myslím, vědomi toho, že jsme země bohatá a že jsme bohatí už tím, že všichni umíme číst, psát a telefonovat, máme dostupnou lékařskou péči, fungující síť sociální pomoci a že tyto samozřejmosti nejsou tak samozřejmě dostupné všude a všem.

Magdalena Jelínková si to moc dobře uvědomuje. Proto by svou práci nevyměnila. Žije podle hesla Alberta Einsteina: Hodnota člověka závisí na tom, co je schopen dávat, a ne na tom, co je schopen získat...

A nevadí jí přitom, že dává jako zaměstnanec a ne jako podnikatelka.